Loupak.cz - Vtipy

„Jean, líbím se vám?” zeptal se jednoho dne lord.
„Abych byl upřímný, sire, tak nejste můj typ.”
„No dobře, ale proto ještě nemusíte chodit za lady!”

„Zítra pojedeme na dovolenou,” chlubí se sousedce paní Matásková.
„A kam jedete?” zajímá se sousedka.
„Vždyť vám to říkám - na dovolenou...”

Lord Charles pozval svého přítele, lorda Jamese, na svou jachtu, že budou rybařit. A tak tedy celé dopoledne rybaří, občas jim i zabere nějaká ta rybka, ale nic moc. V poledne jim sluha připraví oběd, po obědě si pochopitelně dají nezbytný doutník a sklenku. Nu a poté jdou ještě trochu rybařit.
Nejdříve to vypadá, že ani teď nic moc nechytnou, ale pak najednou lordu Jamesovi něco zabere. Těžko povědět, co to je, ale sílu to má obrovskou, skoro ho to v první chvíli strhlo z paluby do vody.
Po úporném boji nakonec vytáhne krásnou mořskou pannu. Modrozelené oči, zelené vlásky, zlatozelené šupinky, prostě nádhera sama. Drží ji na rukou, prohlíží si ji od hlavy k ocasu a pak ji s povzdechnutím hodí zpět do vody. Lord Charles jen vyvalí oči a překvapeně se zeptá: „Proč?”
A lord James jen potřese hlavou a smutně odpoví: „Jak?”

Ptají se komorníka, zda mu nevadí, že mu lord chodí za ženou.
„Nevadí, já mu také chodím za tou jeho. Akorát mě štve, že já mu dělám malé lordy a on mně jen malé komorníky!”

„Pane, je tu návštěva, přijela vaše paní tchyně,” hlásí ve dveřích sluha.
„Cože, Jean, tchyně? Copak vám se nepodařilo uvolnit tu součástku u jejího vozu?!”

Měl tisíc přátel, ale stejně je nedovedl spočítat.

Proč byl první stvořen muž?
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Vždyť se začíná od nuly. bez urážky (vk) ;)

Setkal se lord Wilfred s lordem Edvardem ve vlaku do Doveru...
„Kam cestujete?” táže se lord.
„Na konferenci do Ženevy,” odpověděl lord.
„A o čem se budete radit?”
„Vcelku, no, hmm... o tom, kdy bude nová konference...”

„Vaše lordstvo,” hlásí Jean, „lady vám utekla s tím novým řidičem.”
„No nic, stejně jsem ho chtěl propustit. Moc houkal.”

Přijde lord McGregor na poštu vyplňovat složenku. U jedné kolonky se zasekne a začne nervózně okusovat tužku. Když to trvá dvacet minut, poštovní úřednice už to nevydrží a ptá se: „Potřebujete s něčím poradit, lorde McGregore?”
Nato se lord klepne do čela a radostně vykřikne: „McGregor, to je to slovo!”